Informace o oblasti obce Dunajovic

První písemná zpráva o obci Dunajovice pochází z roku 1376. Již od této doby jsou známé informace o statku, který stával na místě dnešní nemovitosti vedené pod číslem 68. Obec se nachází v nadmořské výšce 458 metrů. Na území Dunajovic žije 188 obyvatel. Nad obcí je Dunajovická hora, vysoká 504 m., která je zároveň nejvyšším místem Třeboňské pánve. Z Dunajovické hory je nejlepší rozhled směrem na Veselí nad Lužnicí, Choustník a výběžky Českomoravské vrchoviny. Na kopci v lese je zatopený lom, poutní barokní kaple sv. Kříže a studánka, k níž vede křížová cesta. K prameni, který vyvěrá pod kapličkou se váže legenda o uzdravení slepce.

Obec leží v chráněné krajinné oblasti Třeboňsko, která se rozkládá v jihovýchodní části jižních Čech při hranicích s Rakouskem, podstatná část oblasti leží na území okresu Jindřichův Hradec, okrajově zasahuje do okresů Tábor a České Budějovice.

Třeboňsko má oproti ostatním chráněným uzemím České republiky i světa odlišný charakter. Nejedná se o původní, minimálně narušené území, ale o oblast od středověku intenzivně přetvářenou.Původně močálovitá krajina byla kolonizována od 12. století. Člověkem téměř nenarušená se do dnešních dob udržela především společenstva rašelinišť a některých suchých biotopů. Činnost člověka, hlavně zakládáním rybníků, luk a pastvin vznikly nové biotopy. Díky tomu dnes Třeboňsko představuje unikátní mozaiku velmi různorodých biotopů koncentrovaných na poměrně malé ploše, čemuž odpovídá i obrovská diverzita rostliných a živočišných druhů.

Chráněná krajinná oblast Třeboňsko představuje mimořádnou oblast mezi našimi velkoplošnými chráněnými územími především tím, že se jedná o jedno z mála území vyhlášených v rovinaté krajině, která byla po staletí ovlivňována a kultivována člověkem. Přesto se zde zachovaly mimořádně cenné přírodní hodnoty. Na mnoha místech lze ještě hovořit o harmonické krajině, kde jsou lidské aktivity v určité rovnováze s přírodou. Svým charakterem může sloužit jako modelové území pro hledání souladu mezi zájmy ochrany přírody a krajiny a hospodářskými aktivitami respektujícími přírodní podmínky a ekologickou únosnost území.

Na utváření krajiny Třeboňska se již od 12. století podílel člověk, a to zejména úpravami vodních poměrů této močálovité krajiny. Důmyslná síť umělých stok a uměle zakládané rybníky, budované v několika etapách od středověku do současnosti, představují dokonalý systém postupných koordinovaných krajinářských úprav, které citlivě využívají a zužitkovávají zdejší přírodní podmínky. Působení člověka se zde většinou neprojevovalo ničivě, takže i dnes po 800 letech osídlení ze zdejší krajiny nezmizely ani charakteristické původní biotopy, ani významné druhy původních biot.

Z hlediska přírodovědného je Třeboňsko pozoruhodné především svou bohatostí rostlinstva, které tvoří dominantní složku krajiny.

Vyvážená přírodní složka krajiny je na Třeboňsku vhodně doplňována poměrně řídkým osídlením, absencí velkých průmyslových podniků a zachovalou unikátní architekturou na historických měst a vesnic. Přírodní i kulturní faktory tak vytvářejí z Třeboňska území mimořádné minimálně v evropském kontextu a zasluhující si co nejúčinnější ochranu.